Co si budeme povídat. Současným mladým se nabízí zcela jiné možnosti, a to nejen v cestování, ale i v kariéře. I když je život, jako takový, krátký, tak de facto není kam spěchat. A právě zmíněné možnosti mohou být důvodem, proč se řada mladých lidí nehrne do zakládání rodin kolem dvacátého roku jejich života.
Říká se, že mladé tělo se snáze hojí, vyrovná se s úrazy, bolestmi, než tělo starší. Je bezpochyby rozdíl, když prvorodičce bude kolem 35 let, nebo kolem 20 let, z hlediska jejích vnitřních biologických hodin aj. Čím je matka starší, tak může hrozit, že bude těhotenství rizikové a miminko se narodí dříve, než v plánovaný čas. Na druhou stranu však maminky, které sotva vyšli školu a zakládají rodiny, jen stěží mohou vytvořit takové zázemí miminku, jako maminky, které již nějaký ten rok byly výdělečně činné.
Máte vybudovanou kariéru, jste finančně zajištěné, tak se nemusíte během mateřských povinností stresovat a honit. Můžete si naplno užívat mateřské, rodičovské dovolené. Nemusíte řešit, že výše rodičovského příspěvku nevystačí na slušné, natož nadstandardní živobytí pro dítě a Vás samotné. Můžete čerpat z naspořených finančních prostředků.
Není výjimkou, že se mezi maminkami najdou takové, které měly svého prvního potomka kolem dvaceti lety. Pak měly delší pauzu a pro dalšího potomka se rozhodly třeba po deseti, ale klidně osmnácti letech. Starší rodičky pak mohou čerpat ze svých předchozích, nemalých zkušeností. Nemusí se jen spoléhat na literaturu z knih, informace z internetu aj. Není totiž nad osobní zkušenost. Ovšem i prvorodičky, které budou rodit v pozdějším věku, mohou být zkušenější, než například devatenáctileté dívky. A to díky již zmíněné odborné literatuře.
A s výše uvedeným odstavcem souvisí i věnování se dítěti. Není totiž výjimečným úkazem, že řada mladých maminek se velmi brzo po skončení mateřské dovolené, vrací do práce. A to převážně z důvodů finančních. Ať už je to jen na pár hodin, nebo rovnou celý úvazek, je zřejmé, že se pak nebudou moci plně věnovat svému potomkovi. A to i přes to, že si ho tolik přály. Odsuzovat je? A z čeho? Rozhodně se nejedná o krkavčí matky. Bezpochyby, kdyby finanční prostředky postačily na to, aby se nemusela počítat každá koruna, pak by jistě byly rády doma až do dovršení 3 let jejich věku.
Je třeba také podotknout, že medicína, respektive její úroveň, je v současné době na velmi vysoké úrovni. A tak je možné pomoci nejen otěhotnět párům, které mají problémy s početím, ale také včas vysledovat a zjistit, že je s miminkem něco v nepořádku. Ženy, které se rozhodnou pro miminko například po čtyřicítce, mohou mít zdravé a krásné miminko, jako maminky o několik let mladší. Je však třeba maminku i nenarozené dítě častěji sledovat.
Být matkou v pozdějším věku však přináší i jisté nevýhody, a to především z hlediska zdravotního. S přibývajícím věkem bohužel enormně roste riziko, že nebude miminko zdravé, bude mít Downův syndrom aj. Jakmile žena dosáhne věk 35 let, doporučí ji lékař na vyšetření, ze kterého je možné zjistit, zda miminko bude zdravé.
Dopadne-li odběr krve dobře, můžete se přesto ještě rozhodnout pro další vyšetření, a to pro Váš větší klid. Řeč je o amniocentéze, neboli o odběru plodové vody. Je však třeba vědět, že je zde půl procento, až procento, kdy po vyšetření můžete potratit. Je proto více než důležité dodržet po odběru plodové vody dodržovat klidový režim.
Další nevýhodou, vedle stoupajícího zdravotního rizika miminka, je i jistá zvýšená bojácnost o dítě. Když máte prcka ve dvaceti letech, nejspíš berete vše, tak, jak to přijde. Ovšem s přibývajícím věkem vše studujete a sondujete, eliminujete rizika aj. Je tak celkem pochopitelné, že matky, které založily rodinu v pozdějším věku, by nejradši svého potomka nepustily tzv. na krok z očí. Na druhou stranu lze zase říci, že s přibývajícími roky přibývá i větší zodpovědnost. Neznamená to, že by mladé maminky nebyly dostatečně zodpovědné. Spíše neměly tolik času, jako jejich dříve narozené vrstevnice, na prostudování veškerých souvislostí spojených s dětmi a péčí o ně.
Určitě bychom neměli zapomenout na další, nemalou nevýhodu, která je spojená s pozdějším otěhotněním. I když je to ze zcela jiného soudku, můžeme uvést příklad. Ve dvaceti, ale ještě do třiceti se hubne celkem snadno a samo. S každým dalším rokem je však hubnutí čím dál těžší. To samé platí v případě otěhotnění. I když starší rodičky jsou více majetkově zabezpečené, než ženy mladší, jsou více vystresované, unavené aj. Také nahromaděná nevhodná strava se může negativně promítnout do možnosti otěhotnění.
Říkáte si, že třicítka není žádný věk? V podstatě máte pravdu. Třicetiletý jedinec je svým způsobem stále mladý. Ovšem v případě možnosti početí nehraje roli jen udržovaný zevnějšek, ale také způsob života, jako takový. Bohužel již po dosáhnutí třicítky, začíná u ženy klesat její možnost úspěšně otěhotnět. A to se nebavíme o těhotenství jako celku. Věděli jste, že po 30. roce se u ženy snižuje její plodnost okolo 20%? A po 35. roce se toto číslo bohužel zvyšuje již na 50%.
Věk hraje další roli v souvislosti se založením a budováním rodiny. Neznamená ještě, když se Vám podaří otěhotnět, donosit a porodit zdravé miminko, že pak je již vše tzv. procházkou růžovou krajinou. Je totiž celkem logické, že v pozdějším věku budete disponovat menší silou, ale také trpělivostí, jako například ve dvaceti letech. Kromě ubývající síly však můžete také zaznamenat větší počet nemocí, které Vás budou sužovat. A tak starost o dospívající dítě nemusí být vůbec jednoduché.
Také porod miminka bývá u ženy mladé obecně snazší a bez případných komplikací než u ženy starší. Kromě toho, i po porodu se mladší ženy po porodu dříve zregenerují. Pro maminky obecně by mělo platit, že by se měly šetřit po narození miminka, a to zvláště během šestinedělí. O to více by se však měly šetřit starší rodičky.
