Nebo jste ještě nezažili situaci, kdy jste byli Vy sami, nebo někdo u Vás na návštěvě se svým potomkem a museli čelit přetahovačce o hračku? Málokteré dítě má pouze jednu hračku. Buďte si však jisti, že když přijde návštěva k Vám, tak dítko, které si půjčí od Vašeho caparta určitou hračku, bude právě tato hračka žádána i ze strany Vašeho potomka. A to platí i opačně. Vydejte se s Vaším potomkem k rodině s malým dítětem. Vašeho prcka zaujme určitá hračka, kterou spatří v pokojíku druhého dítěte. Jenže ono dítě to zmerčí a hned chce hračku, které si chtělo Vaše dítě zapůjčit. A pak může nastat problém, tahanice, křik, pláč.
To, že se malé děti nechtějí s jinými dětmi dělit o svoje hračky, je zcela normální jev. Věřte, že všechny děti jsou v tomto stejné, ať už se jedná o dvouletého, nebo tříletého prcka. Dítě totiž předpokládá z našeho chování, že je pro nás vším. A my se tak v podstatě chováme. Jedním z výchovných kroků je naučit dítě, aby se podělilo s někým jiným o něco, co je jen „jeho“. Můžete si půjčování hraček trénovat podáváním kostiček, balónků aj.
Nácvik dělení nemusíte dělat jen s hračkami. Dělení, či spíše rozdělování, můžete procvičovat i v případě, že máte například jablko, čokoládu, sušenku. Když si dáte jablko, rozpulte ho a jednu polovinu nabídněte partnerovi, nebo přímo dítěti. Dělením se o jídlo, můžete dítěti ukázat, že je zcela normální, když se s druhým podělíte.
Můžete se však také dostat do úzkých, kdy dítě bude vyžadovat po Vás cokoli, co uvidí a nedosáhne na to. Pro malé děti je typické, že jsou velmi zvídavé. Jejich zvídavost, šikovnost, je možné uspokojit a rozvíjet za pomoci hraček, ale nejen nich. Kolikráte můžete být překvapeni, jaké „obyčejné“ věci dítě zaujmou. Bude pak záležet na Vás, kam až povolíte, jaké nastavíte hranice. Pokud dáte do natažené dětské ručky vše, na co ukáže, zcela jistě to není to nejrozumnější řešení. Dítě by také mělo získat povědomí, že něco pro něj prostě není a nemůže si to brát, dotýkat se toho.
Čekáte Vaše známé, přátele, kteří si s sebou berou svého potomka? Určitě je dobré nic neponechat náhodě. Také se nespoléhejte na to, že si děti budou spolu vzorově, spořádaně hrát, zatímco Vy si s přáteli vypijete kávu, dáte zákusek a proberete řadu věcí.
Mnohem prozíravější je připravit potomka na návštěvu, která přijde. Nestačí však jen říci, že přijde chlapeček, holčička a budou si spolu moci hrát. Sdělte mu, že si bude chtít nový kamarád určitě prohlédnout jeho hračky a pohrát si s nimi. Řekněte mu, že i on, až půjde na návštěvu, si bude moci s jeho hračkami pohrát. Důležité je také dítěti vštípit, že hračka, kterou půjčí kamarádovi, se mu zase vrátí, že to neznamená, že o ni přijde.
I my dospělí máme svoje talismany, které jsou jen pro naše oči, pro naše ruce. Asi těžko byste Vašeho vlastního talismana nechali jen tak omakávat od Vašich přátel. I dítě, dokonce již to nejmenší, může mít svoji oblíbenou hračku. Může se jednat o plyšáčka, autíčko, panenku. Takovou oblíbenou hračku poznáte velmi snadno. Neustále se k ní vrací. Nehne se od ní na krok aj. Onu hračku nemusí svému malému kamarádovi půjčovat. Aby nevznikla později případná tahanice o hračku, domluvte se s potomkem, že hračku dáte stranou, například do skříně. A tam bude uložená, než návštěva odejde.
Ocitli jste se v situaci, kdy se děti, ať už sourozenci, nebo Váš potomek a jeho kamarád přetahují o hračku? Přemýšlíte, jak se zachovat? Upřednostnit vlastní dítě? Upřednostnit mladší dítě ze sourozenců? Zakřičet? U posledního „řešení“ se zastavíme. Často u nás mohou převládat emoce. Ty je však třeba co nejvíce udržet na uzdě. Křik rozhodně nic nevyřeší. Spíše se můžete pokusit je nasměrovat na jinou činnost, na jinou hru.
Všimněte si také toho, zda důvodem války mezi dětmi není stále jedna a tatáž hračka. Pokud tomu tak je, tak ji prostě „zabavte“, aby se k ní nemohlo dostat žádné z dětí. Záleží na Vás, zda zabavení hračky uděláte tajně, nebo před nimi. Druhá možnost je více výchovná. Můžete jim vysvětlit, že jim hračku opětovně vrátíte, když budete vědět, že se o ni už nebudou tahat. Pokud by časem vznikl další boj o jinou hračku, můžete tímto způsobem opětovně postupovat. Děti by pak mohly poznat, že tímto stylem, jim také nemusí žádná hračka zůstat. Samozřejmě však záleží na věku dítěte. Těžko byste Vaši taktiku vysvětlili ročnímu dítěti. U dvouletého, tříletého však již úspěch můžete očekávat.
Ocitli jste se v situaci, kdy si Vaše dítko vzalo s sebou ven, nebo na návštěvu hračku a druhé dítě si danou hračku vyžadovalo? Co jste udělali? Pro Váš klid, jste druhému dítěti půjčili hračku Vašeho malého? Byl Váš postup správný? Nechtěli jste před příbuznými, či cizími lidmi vzbudit rozruch? Jenže na úkor čeho a koho? Vaše dítko pak mohlo být takovým chováním právem pobouřené. Vždyť ono si sebou vzalo vybranou hračku a Vy mu ji pak vzali, aby si s ním mohl hrát někdo jiný.
Je možné zvolit jiný způsob, který je správnější, a přesto nebude křiku. Vyzkoušet můžete například následující. Vysvětlete druhému dítěti, že Váš malý si s hračkou nyní hraje a až si pohraje, že mu ji zcela jistě zapůjčí. Zároveň řekněte Vašemu potomkovi, že až si pohraje, že bude tak hodný a zapůjčí danou hračku svému novému kamarádovi. Opět, nejedná-li se zrovna o roční děti, tak Vaše vysvětlení zcela jistě pochopí a budou jím upokojeni. Jak se říká, za vyzkoušení nic nedáte. Křiku a pláče při půjčování hraček tak můžete předejít celkem lehce a elegantně.
To, co Vaše dítě naučíte, s tím pak tzv. půjdou do světa. A to platí i v případě půjčování hraček. Může se však stát, že Vaše dítko bude slušně vychované a připravené se dělit o hračky. V kolektivu malých capartů se však může vyskytnout jeden, dva, kteří budou bojovníci a uzurpovat si hračky pro sebe. Můžete také očekávat trochu toho pláče, když budete dítko vyzvedávat ze školky, jak si bude stěžovat. Sem však bohužel již Vaše oči nedohlédnou. Bude pak hodně záviset na výchově ostatních rodičů, ale také vhodném zásahů učitelek a vychovatelek.
